|
|
Neuronální buněčné kultury in vitro
Kohoutová, Šárka ; Bařinka, Cyril (vedoucí práce) ; Pavlíček, Jiří (oponent)
Neuronální buněčné kultury jsou in vitro kultury disociovaných neuronů, které se již v minulém století staly neodmyslitelnou součástí mnoha neurobiologických experimentů. Kultivované neurony umožňují nejen odpovědět na otázky ohledně jejich fyziologie v komplexních in vivo podmínkách, ale rovněž mohou sloužit jako modely neurodegenerativních onemocnění. Neuronální buňky lze izolovat buďto přímo z nervové tkáně živočichů v prenatálním či dospělém stádiu vývoje, nebo jsou získávány skrze cílené manipulace kmenových buněk a sekundárních buněčných linií, které vedou k jejich neuronální diferenciaci. Primární neurony jsou považovány za zlatý standard neurobiologického výzkumu nejen z důvodu, že jejich kultivace má dlouholetou tradici, ale také proto, že odráží typické vlastnosti neuronů v in vivo podmínkách. S primárními neurony je spojena řada nevýhod, včetně skutečnosti, že plně diferencované neurony neproliferují a jsou poměrně náročné na kultivační podmínky. Z tohoto důvodu jejich roli často nahrazují mitoticky aktivní sekundární buněčné linie či kmenové buňky. Tato bakalářská práce shrnuje poznatky o buněčných kulturách využívaných ke studiu funkcí nervových buněk a poukazuje na výhody a nevýhody jejich využití. Klíčová slova Primární neurony, primární hipokampální neurony, neurální kmenové buňky,...
|
|
|
3D modely mozkových nádorů
Fišer, Ondřej ; Novák, Josef (vedoucí práce) ; Bohačiaková, Dáša (oponent)
přes intenzivní výzkum stále řadí mezi nádory centrální nervové nejhorší prognózou. Schopnost infiltrace buněk glioblastomu do okolní mozkové tkáně souvisí s tvorbou invazivních mikrotubulárních struktur a je stimulována kontaktem okolními nenádorovými buňkami. Mezibuněčná komunikace a vliv extracelulární matrix vytváří specifické mikroprostředí, jež ovlivňuje buněčnou signalizaci, proliferaci, diferenciaci odpověď na aplikovaná farmaka. Rekurentní forma glioblastomu vykazuje často mnohem rychlejší progresi než prvotní onemocnění, což je dáváno do souvislosti s vytvořením rezistence vůči terapeutikům a zachováním proliferační kapacity části nádorových buněk. Objev schopnosti kmenových buněk samovolně agregovat v vytvoření trojrozměrných modelů - mozkových organoidů. Tato práce je zaměřena na popis jejich využití v oblasti výzkumu mozkových nádorů. Na rozdíl od zavedených 2D modelů u 3D struktury mnohem komplexnější. Svou heterogenitou poskytují prostředí simulující Rešerše popisuje techniky kultivace 3D agregátů neurální linie vytvořených indukovaných či embryonálních lidských kmenových buněk s ohledem na postupně růstající komplexitu a následné využití v nádorové biologii. Rovněž představuje metody řešení problematiky hypoxie, metabolismu organoidů, extracelulární matrix a také heterogenity jednotlivých...
|
|
|
Charakterizace prasečích indukovaných pluripotentních kmenových buněk
Svobodová, Eliška ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) jsou pluripotentní buňky vytvořené reprogramací buněk somatických pomocí několika transkripčních faktorů v podmínkách kultivace embryonálních kmenových buněk (ESCs). Klasické faktory použité pro vytvoření prvních iPSCs jsou OCT4, SOX2, KLF4 a c-MYC. Takto vytvořené iPS buňky jsou svými vlastnostmi blízké ESCs. Technologie tvorby iPSCs může být využita k tvorbě iPS buněk z konkrétních pacientů a využita pro jejich léčbu tam, kde použití ESCs představuje etický a imunologický problém. Pro potřebu medicínských aplikací iPSCs je potřeba ověřit jejich dlouhodobou bezpečnost na vhodných zvířecích modelech.
|
|
|
Pathobiochemistry of lysosomal storage disorders: Study of Fabry disease and generation of cellular models of X-linked disorders.
Rybová, Jitka
Lidské autoptické či bioptické vzorky tkání, myší modely a buněčné kultury různých typů představují nejčastější materiál při zkoumání buněčné patogeneze dědičných chorob. Tato dizertační práce je věnována všem uvedeným přístupům při studiu dvou X-vázaných lysosomálních onemocnění a to Fabryho choroby (FD, deficit α-galaktosidasy A, AGAL) a mukopolysacharidosy typu II (MPSII, deficit iduronát-2-sulfatasy, IDS). Prvotním cílem práce byla analýza krevních lipidních B-antigenů s terminální α-galaktózou (B-GSL) v pankreatu pacientů s FD a krevní skupinou B (FD-B). B-GSLs představují vedle hlavního glykosfingolipidu (GSL), globotriaosylceramidu (Gb3Cer) další minoritní substrát AGAL. Deposita nedegradovaných B-GSL byla prokázána v autoptických vzorcích pankreatu FD-B pacientů a byla zde výrazně vyšší než u ostatních orgánů jako ledviny a plíce, kde se primárně ukládá Gb3Cer. Vysoká koncentrace lipidních i nelipidních B-antigenů byla u FD-B potvrzena především v exokrinních acinárních epiteliálních buňkách, doprovázená masivní akumulací ceroidu (sekundární znak lysosomálního střádání). Endokrinní část pankreatu zůstala na rozdíl od acinů zcela nepostižena ukládáním substrátů AGAL. Tento zajímavý fenomén buněčné biologie ukazuje, jak může specifická krevní skupina ovlivnit projevy nemoci v orgánech...
|
|
|
Příprava a charakterizace buněčných modelů lysosomálních dědičných onemocnění - mukopolysacharidos
Presová, Gabriela ; Dobrovolný, Robert (vedoucí práce) ; Dvořáková, Lenka (oponent)
Mukopolysacharidosy jsou skupinou nemocí, které patří mezi lysosomální střádavá onemocnění. Jedná se o vzácné monogenní multisystémové poruchy, jejichž společným znakem je mutace genu, která vede k deficitu lysosomálního enzymu účastnícího se degradace glykosaminoglykanů. Nedegradované glykosaminoglykany se pak akumulují v tkáních a orgánech, kde způsobují progresivní poškození. U většiny mukopolysacharidos není dostupný účinný způsob léčby, navíc je jejich výzkum komplikován nízkým výskytem v populaci a typem postihovaných tkání. Zvířecí modely těchto lidských onemocnění se využívají pro studium účinnosti nových terapeutických přístupů, mají však řadu omezení především kvůli mezidruhovým rozdílům v patogenezi a katabolických drahách akumulovaných substrátů, proto jsou v mnoha ohledech zastupovány lidskými buněčnými modely. V této práci je popsán vývoj buněčných modelů čtyř typů mukopolysacharidos (MPS IIID, MPS IVA, MPS IVB, MPS VI). Inaktivace genů souvisejících s těmito onemocněními (GNS, GALNS, GLB1, ARSB) bylo dosaženo technologií CRISPR/Cas9, při které jsou plasmidy obsahující specifické inserty dopraveny elektroporací do lidských indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSC). Izolované klony představující iPSC modely zmíněných onemocnění byly charakterizovány Sangerovou sekvenační...
|
|
|
Pathobiochemistry of lysosomal storage disorders: Study of Fabry disease and generation of cellular models of X-linked disorders.
Rybová, Jitka
Lidské autoptické či bioptické vzorky tkání, myší modely a buněčné kultury různých typů představují nejčastější materiál při zkoumání buněčné patogeneze dědičných chorob. Tato dizertační práce je věnována všem uvedeným přístupům při studiu dvou X-vázaných lysosomálních onemocnění a to Fabryho choroby (FD, deficit α-galaktosidasy A, AGAL) a mukopolysacharidosy typu II (MPSII, deficit iduronát-2-sulfatasy, IDS). Prvotním cílem práce byla analýza krevních lipidních B-antigenů s terminální α-galaktózou (B-GSL) v pankreatu pacientů s FD a krevní skupinou B (FD-B). B-GSLs představují vedle hlavního glykosfingolipidu (GSL), globotriaosylceramidu (Gb3Cer) další minoritní substrát AGAL. Deposita nedegradovaných B-GSL byla prokázána v autoptických vzorcích pankreatu FD-B pacientů a byla zde výrazně vyšší než u ostatních orgánů jako ledviny a plíce, kde se primárně ukládá Gb3Cer. Vysoká koncentrace lipidních i nelipidních B-antigenů byla u FD-B potvrzena především v exokrinních acinárních epiteliálních buňkách, doprovázená masivní akumulací ceroidu (sekundární znak lysosomálního střádání). Endokrinní část pankreatu zůstala na rozdíl od acinů zcela nepostižena ukládáním substrátů AGAL. Tento zajímavý fenomén buněčné biologie ukazuje, jak může specifická krevní skupina ovlivnit projevy nemoci v orgánech...
|
|
|
Pathobiochemistry of lysosomal storage disorders: Study of Fabry disease and generation of cellular models of X-linked disorders.
Rybová, Jitka ; Ledvinová, Jana (vedoucí práce) ; Entlicher, Gustav (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
Lidské autoptické či bioptické vzorky tkání, myší modely a buněčné kultury různých typů představují nejčastější materiál při zkoumání buněčné patogeneze dědičných chorob. Tato dizertační práce je věnována všem uvedeným přístupům při studiu dvou X-vázaných lysosomálních onemocnění a to Fabryho choroby (FD, deficit α-galaktosidasy A, AGAL) a mukopolysacharidosy typu II (MPSII, deficit iduronát-2-sulfatasy, IDS). Prvotním cílem práce byla analýza krevních lipidních B-antigenů s terminální α-galaktózou (B-GSL) v pankreatu pacientů s FD a krevní skupinou B (FD-B). B-GSLs představují vedle hlavního glykosfingolipidu (GSL), globotriaosylceramidu (Gb3Cer) další minoritní substrát AGAL. Deposita nedegradovaných B-GSL byla prokázána v autoptických vzorcích pankreatu FD-B pacientů a byla zde výrazně vyšší než u ostatních orgánů jako ledviny a plíce, kde se primárně ukládá Gb3Cer. Vysoká koncentrace lipidních i nelipidních B-antigenů byla u FD-B potvrzena především v exokrinních acinárních epiteliálních buňkách, doprovázená masivní akumulací ceroidu (sekundární znak lysosomálního střádání). Endokrinní část pankreatu zůstala na rozdíl od acinů zcela nepostižena ukládáním substrátů AGAL. Tento zajímavý fenomén buněčné biologie ukazuje, jak může specifická krevní skupina ovlivnit projevy nemoci v orgánech...
|
|
| |
|
|
Charakterizace prasečích indukovaných pluripotentních kmenových buněk
Svobodová, Eliška ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) jsou pluripotentní buňky vytvořené reprogramací buněk somatických pomocí několika transkripčních faktorů v podmínkách kultivace embryonálních kmenových buněk (ESCs). Klasické faktory použité pro vytvoření prvních iPSCs jsou OCT4, SOX2, KLF4 a c-MYC. Takto vytvořené iPS buňky jsou svými vlastnostmi blízké ESCs. Technologie tvorby iPSCs může být využita k tvorbě iPS buněk z konkrétních pacientů a využita pro jejich léčbu tam, kde použití ESCs představuje etický a imunologický problém. Pro potřebu medicínských aplikací iPSCs je potřeba ověřit jejich dlouhodobou bezpečnost na vhodných zvířecích modelech.
|
|
| |
host ::
RSS.